Haiku

 Haiku jsou tradiční japonské básně, spíše lyrického rázu.

Mají přesně vymezený formát, a sice tři verše,

přičemž první má pět slabik, druhý sedm a třetí zase pět.

První a poslední verš si většinou zakládá na dvou kontrastních

informacích. Zvukomalebnost haiku je dána opakováním

počátečních hlásek, stejných či zvukově podobných souhlásek 

a často zde převládají i stejné samohlásky. Zařazovací slovo

je dalším pojmem, který nás bude zajímat. Jedná se o slovo,

které je častým tématem nebo myšlenkou japonských básníků

a vlastně celé japonské poezie a umění vůbec. Toto slovo řadí báseň

do jednoho ze čtyř ročních období a bývá zpravidla tradiční.

Označuje jevy, zvířata, rostliny a jiné věci typické pro určité

roční období.

od Yuki a Makabe...

Zimní chladná noc                                                         Chata zarostlá

vločky sunou se na zem                                                 na prahu krev zůstala 

měsíc dává zář                                                              hluboký lesík

Slunce za hory                                                              

nenápadně zapadá                                                         

tma nás objímá                                                             

Kvítek sakury                                                                Čelo nastavil 

přiletěl za mnou dolů                                                     kape voda průzračná 

cítím tu vůni                                                                 ejhle kap kap kap

Jeřáb se brodí                                                                Prorůstá tělem 

rozevírá svá křídla                                                          za vánku studeného 

pozoruji ho                                                                     venku na mrazu

Po nebi plují                                                                  Listy javoru 

zpívající labutě                                                             podzimní vánek vaje 

bílé jako sníh                                                                 nesou se krajem 

Letní podvečer                                                              Světla ve tmě svit 

hladina jasně září                                                         na obzoru zjevil se

jako diamant                                                                 naděje konec 

Malinký ptáček                                                              Svícen uhaslý  

slyším jeho krásný zpěv                                                katana zaťatá je

a on uletěl                                                                     okno do kořan

Temný noční les                                                             Vonící svída

havran na stromě kráká                                                když němý lid promluvil           

černý jak uhel                                                                 zelená se kraj 

Zplašený kůň                                                                Venku je teplo       

v očích zrcadlí se                                                         mé tělo vysušené 

obrovitý děs                                                                mravenci všude 

Záludná kočka                                                               Bonsai prastará 

mrkla na mne svým okem                                             jezerní voda kalná 

a protáhla se                                                                 domy trouchniví

Vznešení geisha                                                            Zmije krčící    

rozevřela svůj vějíř                                                      pohled jedovatější  

a cupitá pryč                                                                  má smrt nastává      

Vodní hladina                                    

otevřela svou bránu                                                  HAIKU

pro můj kamínek                                                       OD

                                                                            ČTENÁŘE

                                                                               KÁJI :

Dlouhými prsty

na struny shamisenu

hudba se šíří

Hrdý samurai

jeho čest je ztracena

páchá seppuku                                                     Noc se blíží

                                                                      stíny se prodlužují

Lesklé slzičky                                                     já se probouzím

jako krůpějě stříbra

jako potůčky

                                                                       mocný samuraj

Zelený bambus                                               mnohokrát zvítězil...

pomalu roste tělem                                            otáčím stránku

slyším jeho křik

Jako letní déšť                                                  vítězím bitvy

co se z rány valí ven                                 jsem velkým panovníkem

kap kap kap kap kap                                      zase jsem moc pil ...

Mrazivý večer

rampouchy libě zvoní                                        přehluboký les

nůž se zabodl                                                 majestátné modříny

                                                                        zabloudil jsem

Mravenec leze

došlápla jsem svou nohou

život vyprchal                                                     

                                                              zimní krajina

                                                          krásná zamrzlá země                                                                        

Rýžové sake                                          sníh už však taje

někdy všeho moc škodí

pijan se motá

                                                                         býval jsem samuraj

Losos si plave                                                dnes však musím žebračit

čistá voda ho hladí                                              přišel jsem o prst                  

my jíme sushi

Fuji no yama                                                             HAIKU

ranní opar už mizí                                                         Z

jsem na vrcholu                                                      ČAJOVNY:

Mrazí mne v zádech                                              Nad miskou čaje

dveře potichu vrzly                                          uprostřed chmurného dne

už přicházejí                                                          hledím z okna

Láska mne dere                                                  Plamen plápolá

srdce zalito krví                                               čaj v klidu popíjíme

cítím nenávist                                                    řečí je vždy dost

Člověk chybuje                                                       Voda se chladí

smutek mě rozervává                                          čaj v čongu vyčkává

čas nejde vrátit                                                    miska prázdná je               

Přizpůsobivost                                                        Zvonek zazvonil

ovládám tě jak hračku                                            uhlík již dohořívá

nemusíš vždy ty                                                      rychle spěchejte

Jedno slovíčko                                                      Spící drak funí

z rány se valí krev                                            hustý dým stoupá z úst

viníkem jsi ty                                                       mistické tvary 

Horký letní den

slunce žhne nad údolím

třesu se zimou

Mé oči vidí

kéž bych smysly neměla

mé srdce trpí

Ještěrky lozí

dokola, pomatené

lidé nechápou

Výborný přítel

kudla v mých zádech studí

jistota není

Vysvobození

od bolesti nevnímám

čekám na svou smrt

Svíce plápolá

vítr začíná foukat

nicotný život

Tasení meče

ostří se noří hlouběji

pořezaná tvář